Historie města sahá do dávné minulosti. První písemná zmínka je z roku 1234, ale toto strategicky významné místo bylo osídleno už kolem 6. století slovanskými kmeny. Vznik kamenného hradu spadá do 2. poloviny 12. století, což dokládají některé části hradu v románském slohu. Město s hradem je důležitým článkem obranného systému koruny české.
Čeští panovníci si uvědomují význam města a udělují Loketským řadu výhod. V souvislosti s kolonizací zavádí Přemysl Otakar II. manský systém. Manové jsou osvobozeni od všech soudů v království, podléhají králi, jejich majetek je dědičný, v případě nebezpečí jsou ale povinni bránit hrad. Město získává práva a výhody královských měst.
Situace se mění až za císaře Zikmunda, který v roce 1434 zastavil hrad. Držitelem se stal Kašpar Šlik. Nastává období konfliktů, protože se Loketským nelíbí, jak jim Šlikové omezují jejich práva. Mezi způsoby použité v tomto konfliktu patří i úmyslný požár v roce1437, při kterém vyhořelo město i s kostelem, a vážně byl poškozen i hrad. Majetek byl Šlikům zabaven v roce 1547 za podporu stavovského povstání. Pak je opět hrad zastaven pánům z Plavna. Město vykoupilo zastavené panství v roce 1598.
Třicetiletá válka poznamenala Loketsko, město se přidalo na stranu protestantů a bylo potrestáno odebráním statků, hrad přešel pod správu císařského rychtáře. Císařská posádka zůstala v Lokti tři roky (1645 – 1648). Později císař vrátil hrad městu, ale ten už byl využíván jen k hospodářským účelům. Velkou část pak zničil i požár v roce 1725.
Na začátku 19. století je na hradě zřízeno vězení krajského a okresního soudu. Ve městě je taktéž založena porcelánka bratry Haidingerovými. Dochází i k výrazné přestavbě města. Jsou strženy městské brány. Mění se podoba náměstí, které se díky novému mostu z roku 1835 stává průjezdným.
V roce 1877 je město spojeno železnicí s Novým Sedlem. V roce 1907 je založeno muzeum v markraběcím domě . Česká škola je otevřena v roce 1925. V době okupace je v Lokti zřízen zajatecký tábor. 5. května 1945 je podepsána kapitulace a 7. května je město obsazeno americkými vojáky.
Město Loket se nachází v ohybu řeky Ohře, která zde obtéká vyvýšené místo připomínající ohnutou paži, odtud pochází i název Loket.
V oblasti západočeských lázní básník pobýval často a rád, a proto naše město nemohl nenavštívit. Třikrát projel městem bez zastávky a desetkrát zde pobyl několik hodin. Data návštěv jsou přesně zaznamenána v denících, kde jsou uvedeny i jiné poznámky a postřehy - například vyprávění hostinské u Bílého koně o tom, jak po bitvě u Jeny táhla Loktem pruská vojska, jinde je zaznamenána koupě římských mincí od jakéhosi sedláka, častí jsou zmínky o porcelánu, Svatošských skalách i o loketském meteoritu.
28. srpen 1823, den mistrových čtyřiasedmdesátých narozenin, byl jím samým označen jako jeden z nejšťastnějších jeho života.
Ve společnosti paní von Levetzow a jejích tří dcer se Goethe vydal již v sedm hodin ráno z Karlových Varů do Lokte, kam dorazili o deváté. Na dopolední procházce společně obdivovali krásy Lokte, prohlédli si hrad. Následoval slavnostní oběd na švarcenberské verandě,poté navštívili radnici a porcelánku. Po večeři se společně vrátili do Karlových Var, kde na básníka a jeho společnost čekali jeho ctitelé a obdivovatelé, kteří mu uspořádali nekonečné ovace. Jedna ze tří dcer paní von Levetzow, tehdy devatenáctiletá Ulrika, zaujala Mistra už o dva roky dříve. Při dalších setkáních básníkův obdiv neustával, naopak. Dokonce požádal prostřednictvím velkovévody Karla Augusta o její ruku, avšak ke sňatku nedošlo.
Své pocity zklamání a smutku vyjářil Goethe ve slavné "Elegii z Mariánských lázní". Goethův pobyt u nás v roce 1823 byl ale poslední. Již nikdy se do Čech nevrátil a také Ulriku, která se, neprovdána, dožila věku devadesáti tří let, už víckrát nespatřil.